Náš černobílý kocourek Macík dostal kamarádku. Je to malá bílo mourovaná kočička Princezna. Je moc mlaďoučká, takže, na rozdíl od Macíka, žije v bytě s náma. Byla nejmenší z koťátek, co vrhla sousedovic číča u nás na půdě. Protože koťata povyrostla a chystala se následovat mamču dolů, snesli jsme je, po neblahé zkušenosti s jedním pádem, na zem sami. Kotě po pádu naštěstí neutrpělo žádnou újmu a vesele sledovalo svojí maminku, která ho a jeho ostatní sourozence hned nakojila. Tedy krom jedné malé kočičky, která zmateně pobíhala za námi a k mamince se vůbec nehrnula. Nakonec, po několika pokusech strkání kotěte k mámě, se nám jí zželelo a hladová kočička zůstala s námi. Byla vymrzlá, hladová a nešťastná, maminka jí neodháněla, ale Princezna si vybrala sama. Mezi o mnoho většími sourozenci to zřejmě neměla lehké.
Teď má nejlepší kočičí papání jen pro sebe, je v teple, celý byt je jí k službám, dokonce se po týdnu usilovné práce naučila chodit na kočičí záchod a neznečišťuje naše společné obydlí, za což jsem jí vděčná. Občas jí přijde dovnitř navštívit Macík, ale jen na chvilku, protože toho nejvíc zajímá, jak si lehnout na radiátor a spát, eventuelně jak se dostat do odpadkového koše a něco tam slupnout.
Teď má nejlepší kočičí papání jen pro sebe, je v teple, celý byt je jí k službám, dokonce se po týdnu usilovné práce naučila chodit na kočičí záchod a neznečišťuje naše společné obydlí, za což jsem jí vděčná. Občas jí přijde dovnitř navštívit Macík, ale jen na chvilku, protože toho nejvíc zajímá, jak si lehnout na radiátor a spát, eventuelně jak se dostat do odpadkového koše a něco tam slupnout.