Naši kluci a koně
Jako každý rodič posedlý nějakým zájmem doufám, že mě moje děti budou následovat. A tak se snažím je vést k lásce ke zvířatům , hlavně ke koním, kteří jsou moji životní vášní.
Marek byl od malička posazován na Kláru, později jsme ho vozili krokem po zahradě. Když se vožení končilo, pravidelně nastalo přemlouvání, že ještě ne, ještě chce jezdit. Rázně jsem ukončovala tyto debaty, ale v duchu jsem byla šťastná, že ho to tak baví.
A nejen ježdění ho bavilo. Sotva se naučil chodit, snažil se mi pomáhat ve stáji. Vozil svým malinkatým kolečkem podestýlku do stáje a cítil se moc důležitý.
Později začal jezdit na lonži a v klusu se tak smál, že jsem měla strach o jeho jazyk, aby si ho nepřekousl.
Potom přesedlal na Luckyho, koník s nim chodil klidně, a Marča se mohl konečně učit ovládat koně. Tažnou, silnou Kláru neměl šanci byť otočit, ale hřebečka zvládl zvednout od pasení a pobídnout ho do kroku.
V současné době se sveze jen občas, má za sebou pár vyjížděk s vodičem a pomalu ho připravuji na to, že bude na koníkovi jezdit po zahradě v rychlejším chodu.
Danielův vztah ke zvířatům je zatím na začátku. Je celý šťastný, když si může hladit kocoura, i když mi dá hodně práce zajistit, aby ho nečapl za chlupy vší silou a pak si ručičku nestrčil rovnou do pusiny. Na kobylku se směje, když ho na ní posadím, rozhlíží se okolo a zase se culí. K Lakouškovi ho neberu. Morčátka doma v akvárku pozoruje moc rád, občas jim něco povídá, ale nevím co, snad mi to později řekne. :)
Zase uběhl nějaký čas a Marek už jezdí po zahradě jako indián. Loni v létě běhal na Kláře po zahradě a bylo jich všude plno. Teď, když už kobču nemáme, jezdí na hřebci, i když s Luckym už to není taková sranda, musí si ho rošťáka víc hlídat.
Jako každý rodič posedlý nějakým zájmem doufám, že mě moje děti budou následovat. A tak se snažím je vést k lásce ke zvířatům , hlavně ke koním, kteří jsou moji životní vášní.
Marek byl od malička posazován na Kláru, později jsme ho vozili krokem po zahradě. Když se vožení končilo, pravidelně nastalo přemlouvání, že ještě ne, ještě chce jezdit. Rázně jsem ukončovala tyto debaty, ale v duchu jsem byla šťastná, že ho to tak baví.
A nejen ježdění ho bavilo. Sotva se naučil chodit, snažil se mi pomáhat ve stáji. Vozil svým malinkatým kolečkem podestýlku do stáje a cítil se moc důležitý.
Později začal jezdit na lonži a v klusu se tak smál, že jsem měla strach o jeho jazyk, aby si ho nepřekousl.
Potom přesedlal na Luckyho, koník s nim chodil klidně, a Marča se mohl konečně učit ovládat koně. Tažnou, silnou Kláru neměl šanci byť otočit, ale hřebečka zvládl zvednout od pasení a pobídnout ho do kroku.
V současné době se sveze jen občas, má za sebou pár vyjížděk s vodičem a pomalu ho připravuji na to, že bude na koníkovi jezdit po zahradě v rychlejším chodu.
Danielův vztah ke zvířatům je zatím na začátku. Je celý šťastný, když si může hladit kocoura, i když mi dá hodně práce zajistit, aby ho nečapl za chlupy vší silou a pak si ručičku nestrčil rovnou do pusiny. Na kobylku se směje, když ho na ní posadím, rozhlíží se okolo a zase se culí. K Lakouškovi ho neberu. Morčátka doma v akvárku pozoruje moc rád, občas jim něco povídá, ale nevím co, snad mi to později řekne. :)
Zase uběhl nějaký čas a Marek už jezdí po zahradě jako indián. Loni v létě běhal na Kláře po zahradě a bylo jich všude plno. Teď, když už kobču nemáme, jezdí na hřebci, i když s Luckym už to není taková sranda, musí si ho rošťáka víc hlídat.
Náhledy fotografií ze složky naši kluci
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář